nějších podobách, spojích přes všechny smysly. Jedna mladá žena si napří–

klad uvědomila, že domov se jí spojuje s vidličkou. Proč ne, řekneme si.

Znamená to asi oběd doma. Ne, v dané rodině měli velmi zajímavý zvyk.

Měli jednu zvláštní dřevěnou vidličku, kterou používali k vzájemnému pří–

jemnému „škrábání“ se na zádech. Ten příjemný zážitek tvořil jednu podo–

bu domova. 

Prožívání domova

Další zajímavou vlastností domova je něco, co bychom mohli nazvat ne–

stejnoměrností v síle jeho prožitku. Jak děti, tak dospělí mají ve svém do–

mově ještě zvláštní místo, kde se cítí zvláště dobře. To je např. křeslo u lam–

pičky nebo lůžko ve svém pokoji anebo židle u stolu v kuchyni apod.

A takových míst může být i v jednom bytě několik. A tak je domov tvořen

jakousi sítí propojující „uzlíky“ nejintenzivnějších prožitků. „Oka“ takové

„sítě“ jsou přitom nestejně velká. Pro děti je velmi důležité, aby měly mož–

nost vytvořit si svoje „centra“ domova, do nichž jim nikdo, tedy ani rodiče

příliš nezasahují. Možnost sám si upravovat část svého okolí a zažívat vlast–

ní schopnost ovlivňovat prostředí je zásadně důležitá pro vývoj dětské psy–

chiky. Stejně důležité je to ovšem i pro dospělé, u kterých to pomáhá udr–

žovat vědomí vlastní kompetence a identity. 

Když změníme měřítko domova, například na úroveň celého města, mů–

žeme i tam sledovat existenci center prožitku domova („naše ulice, přilehlé

náměstí, park u školy, okolí koupaliště...“). Opět je ta jakási síť, více či

méně zřetelně tvořená konkrétními místy, „uzlíky“ budov, parků atp. A tak

můžeme pokračovat na rovině celé oblasti, kraje, republiky. Na všech těch–

to a podobných rovinách „kognitivních map“ můžeme sledovat centra s vý–

raznějším prožitkem emoční blízkosti podobně zabarveným jako domov.

Jak je to v případě, kdy se lidé často stěhují nebo když žijí dlouhodobě

„mimo domov“? Je vůbec možné nežít „doma“? Vytvořili jsme si jakousi

konvenci, že domov je jeden, nejčastěji tam, odkud pocházíme. Ale již jsme

se zmínili i o „síťovitosti“ domova. Jinými slovy to znamená, že domov není

a nemusí být vázán na jedno místo, ale že je rozprostřen a dále postupně

rozprostírán v průběhu našeho života. Pokud se shodneme na tom, že

všichni potřebujeme prožívat již výše zmíněné bezpečí, psychické regene–

rování, ověřování možnosti kontrolovat a ovlivňovat své nejbližší prostředí

apod., potom v takových podmínkách můžeme hovořit o projevované funk–

ci domova, ať už je to kdekoliv na světě. Samozřejmě se lišíme v potřebě

53